Anarchismus? (Inny Świat #12)
Již delší dobu, když častokrát rozmlouvám s lidmi označujícími se jako anarchisté, nebo když čtu časopisy takto se označující, si rvu z hlavy své krátké vlasy. Opravdu – buď mám co dočinění s pomýleným chápáním, nebo s debily. Z těchto výpovědí je možné usoudit, že anarchismus je:
-nejezení masa
-osvobozování lišek
-jízda na kole
-feminismus (a to ve formách vzájemně se vylučujících, i kdyby v přístupu k pornografii)
-jezení houbiček
-honění bimbase
-v některých případech (Streight edge) anarchismus spočívá v nejezení houbiček a nehonění bimbase
-pacifismus
-neplacení daní (zde dominují učňové, studenti a gdaňský zaměstnanec Veřejné knihovny – tedy lidé udržující se při životě z daní)
-svobodný Tibet
-bojkot čínských výrobků
-divoká Wiśla
-pohanství a magie – v poslední době módní ve Varšavě – k tomu se nosí svastiky, protože to je magický a vzhledově hezký znak
Hledíc na ten seznam je možné dojít k závěru, že buď anarchisté musí mít pokročilé stádium schizofrenie (když splňují všechny podmínky najednou) nebo je anarchisty většina společnosti (když splňují podmínky namátkou). Avšak ne tohle mně znepokojuje, ale to, že tyto podmínky sami o sobě nedefinují anarchismus. Může to být pouze dodatek k ideji, která má hlavně sociálně-ekonomický charakter. Není možné být anarchistou a nezabývat se hospodářskými poměry panujícími ve státě a společnosti. Ten kdo si myslí opak tedy není anarchistou a dokonce ani žádným způsobem neneguje systém. Není třeba být anarchistou, aby člověk nejedl maso, jezdil na kole, byl feministkou/feministou, aby si honil bimbase atd., každý den to dělá miliony lidí –liberálové, komunisté či národovci. Celkově mně vytáčejí stejně znějící žvásty – posledně jsem četl, že je třeba být aktivním vegetariánem (?) – mám žrát více salátu? Anebo mnoho slavných lidí soucítících se zvířaty – samé buržoazní kurvy. Když uklízečka nejí maso je horší v soucitu než filmová hvězda? Nevím co je v tom zajímavé pro anarchisty a kontrakulturní aktivisty. Pro mně je příkladem slavného soucítícího Adolf Hitler – taky nejedl maso a zákonodárství v oblasti zvířecích práv měl ukázkové – ale co z toho? Systém se nezachvěje kvůli nejezení masa nebo pálení podprsenek. Právě naopak. Naučil se to šikovně využívat a získávat z toho zisky. Nikdo nepronásleduje vegetariány, zato se prodává čím dál větší nabídka žrádla – nesouměrná cesta k ziskům výroby. Ba, nabízí se teď dokonce nový vegetariánský produkt (za 85-95% mého platu). Jako by nebylo možné chodit v teniskách. A propos tenisky – bojkot čínských výrobků. A proč čínských? Pokud jde o poměr pracujících vězňů k počtu občanů tak USA vypadají hůře a je tam nemálo politických vězňů, nebo lidí sedících za malé přestupky nebo pouze za barvu kůže. A nebo bojkot ruských výrobků (analogická situace), a nebo tureckých nebo iránských? …A co s našimi vězni? V polských věznicích lidé pracují v těžkých podmínkách za 30 Zł měsíčně (cca 300 Kč). Ano, to není omyl. Akce bojkotu je vcelku bez šance, neboť většina výrobků z Číny není označena. Kromě triček se tam vyrábí např. Mercedes – i tak nejsem schopen tento produkt bojkotovat. Vůbec si nemohu dovolit bojkot mnoha čínských výrobků, neboť s mým platem 770 Zł měsíčně mám ve Varšavě alternativu – buď čínské tenisky nebo chodit boso. Taková situace se nazývá ekonomickým nátlakem. Musí být známá každému anarchistovi. To proto lidé vybírají práci za 500 Zł. A alternativou je hlad. Ale tento fakt skoro nikdo v Polsku, nazývající se anarchistou, nepozoruje. A tak se všichni povzbuzují CLASS WARem. Pod celkovým vlivem Sierpińského a dua „Galuszkin“ se kolektivně začalo plést pojetí anarchismu a liberalismu. Rozdíly mezi nimi jsou pro mně zřejmé a vypisovat je zde nebudu. Stejně tak je pro mně očividné, že seznam vyjmenovaný na začátku nedefinuje anarchistu. V politice se lidé definují přístupem k výrobním prostředkům. Anarchisté byli, jsou a budou pro zespolečenštění těchto prostředků. „Továrny do rukou jejich osazenstva“ to bylo hlavní heslo anarchistů nejen v Polsku na přelomu 19. a 20. stol. ale i v myšlenkách dnešních „anarchistů“, v Kronštadtu a Španělsku. Protože opravdu ne proto se lidé bouřili a umírali kvůli anarchistické činnosti, že stát bere daně a s liškami ve Finsku se špatně zachází, nebo proto, že si přečetli o svobodě – ale proto, že umírali hladem v době, kdy se buržoazie obohacovala jejich prací (jedním ze základních pojetí ekonomie je nadhodnota).
Zakončím to jednou historkou představenou v dokumentárním filmu BBC – soudruh v Africe pracuje ve fabrice na jídlo pro psy – cpe žrádlo do konzerv (produkce zřejmě pro Evropu). Vydělává tam takové peníze, že od té doby co v té fabrice pracuje, mu hladem zemřely čtyři děti. A to se děje teď. Celou dobu a nejenom v Africe. Myslím si proto, že není čas zabývat se prkotinami, ale je třeba bojovat za spravedlnost a důstojný život.
Remi